Trosečník

Otrokovice
10. 7. 1997

„Jeden z obyvatel domu s pečovatelskou službou - čtyřicátník s diagnózou schizofrenie - odmítá evakuaci. Pomozte nám.“

Musíme evakuovat dům s pečovatelskou službou, ale nejde to. Jeden z obyvatel - čtyřicátník s diagnózou schizofrenie - odmítá odejít. Vy jej znáte z doby, kdy jste dělávala na psychiatrii, pomozte nám. Prosba otrokovické místostarostky vyslyšena. Jaroslava, sestra z charitní domácí péče, položila sluchátko a vyrazila do zatopeného Baťova. V místě, které se začalo ztrácet pod vodou, nastoupila do loďky za hasiči a společně vypluli vpřed. Jako by se ocitli v jiném světě. „Myslela jsem, že ve vodě plave stůl a ona to byla střecha utopeného auta,“ líčí Jaroslava. A byli v cíli. Pečovatelka vyskočila z loďky a vstoupila do prázdné budovy. Po chvíli stála u bytu dobrovolného trosečníka, zaklepala na dveře. „Pán mě naštěstí poznal a pustil dovnitř. Povodeň mu vůbec nevadila, přebýval totiž v patře a dokonce byl i spokojený. Bál se totiž lidí a najednou byl v celé budově úplně sám,“ usměje se Jaroslava. Podle ní by muž nebyl v klidu dlouho. Docházely mu totiž zásoby. Přemlouvala ho, aby s ní i hasiči odešel do bezpečí, ale odmítl. Slíbila mu tedy, že mu budou vozit potraviny a kontrolovat jej. Svůj slib splnili. „Otrokovický Baťov byl zatopený asi měsíc. Pán nezůstal v celé této části sám. Někteří lidé nechtěli opustit své zatopené domy kvůli rabování, a tak se nastěhovali do patra a zůstali doma,“ dodává Jaroslava. Přežívat, ale i pomáhat v Baťově však nebylo zas tak lehké. Všude to páchlo, ve vodě plavala uhynulá domácí zvířata a odpadky a hrozila infekce.