Brodit se tmou

Kolem ticho, pod nohama panu Hynkovi proplouvaly ryby. Najednou jej ozářilo ostré světlo. „Stůj! Kdo jsi a kam jdeš?“

Noc, všude kolem tma, tma a voda až do půli stehen. Pan Hynek se brodil zatopeným Černovírem. Spadlo tu několik desítek domů, lidé v evakuaci, elektřina nefungovala. „V domě mých příbuzných zůstal z celé rodiny jen švagr a hlídal, kdyby došlo na rabování. Chtěl jsem se ujistit, že je v pořádku, ale dřív jsem se z práce nedostal,“ líčí pan Hynek. Auto nechal stát na okraji Černovíru a odtud se musel brodit vodou s baterkou v ruce. Kolem ticho, pod nohama mu proplouvaly ryby. Najednou jej ozářilo ostré světlo. Za ním se vpíjeli do tmy dva muži.

„Stůj! Kdo jsi a kam jdeš?“

Pan Hynek odpověděl, že za švagrem, který hlídá dům. Uvedl i jeho jméno.

„Je to pravda? Bydlí tady tenhle muž?“ ptal se jeden hlas toho druhého. Ten souhlasně přikývl.

„A koho má ten váš švagr za ženu? A dětí má kolik, jak se jmenují?“ pálili muži do cizince další otázky. Pan Hynek obstál, mohl se vydat dál do zaplavené čtvrti. Dole pod okny příbuzných zapískal, zvonek u dveří totiž také nefungoval. Za chvíli jeho švagr vyhlédl z okna. Byl v pořádku.

„Tehdy večer mě kontrolovala domobrana, byl to zřejmě policista a jeden z lidí z Černovíru. Hlídali to tam dobře,“ hodnotí s dvacetiletým odstupem pan Hynek.